Zveřejňujeme projevy, prohlášení a básně, které zazněli na pietním aktu dne 17. 12. 2020 u příležitosti Mezinárodního dne proti násilí na lidech, poskytujících placené sexuální služby.


Akci jsme pořádali společně se spolky Transparent CZ, České Sestry Věčné Radosti a ROZKOŠ bez RIZIKA.

Prohlášení: ACT UP PRAGUE

Projevy: Transparent CZ, České Sestry Věčné Radosti

Básně: Jan Škrob, Magdaléna Šipka

(Po kliknutí na vybraný řádek se zobrazí daný text)

Násilí většina společnosti odsuzuje a bojuje proti němu. Jsou ale případy, kdy násilí jako společnost přehlížíme, nebo dokonce ospravedlňujeme. Jedním z takových případů je právě násilí páchané na osobách pracujících v sexbyznysu.

Kolikrát jsme už slyšeli*y, že oběti – lidé poskytující placené sexuální služby – si za svou situaci mohou sami, protože do sexbyznysu vstoupili*y, protože se jedná o „nebezpečnou práci“, která navíc stále ještě podle mnohých není „normální“ prací?

Kolikrát jsme už osoby, o jejichž práci v sexbyznysu jsme se dozvěděli, odsoudili, odmítli se s nimi dále stýkat, ostrakizovali je, a to jen kvůli tomu, že jsme zjistili, v jakém odvětví působí?

223 zavražděných žen a mužů na světě během minulého roku je pouze špička ledovce. Kolik dalších zažilo násilí v důsledku toho, jakou práci vykonávají?

Protože násilí v sexbyznysu má mnohem hlubší kořeny, než jsme si ochotni*y připustit. Toto násilí je součástí systematického útlaku osob působících v sexbyznysu, vychází ze společenského nastavení, z patriarchálních struktur, ze sexismu, mysogynie, ze stigmatu a předsudků, které téma sexbyznysu provázejí.

Abychom zamezili*y tomuto násilí, je nutné identifikovat jeho příčiny a aktivně proti nim bojovat. Musíme přestat obviňovat jeho oběti, začít uznávat jejich svobodné rozhodnutí a dělat všechno pro to, abychom je ochránili*y. Oprostit se od předsudků a dát pracujícím v sexbyznysu slovo, naslouchat jim, dovolit jim beze strachu být vidět. Začít je považovat za pracující, kterými jsou, být s nimi solidární a místo zachraňování se zasazovat o vytvoření důstojných a bezpečných pracovních podmínek.

Mnoho lidí, pro které je téma sexbyznysu cizí, si násilí v sexbyznysu spojuje primárně s násilím ze strany osob, které sexuální služby nakupují, případně s kuplířstvím a obchodováním s lidmi. Představují si zejména činy jako vraždy, bití a jiné typy fyzického ubližování, vydírání nebo finanční násilí. Tyto činy existují a jsou to ty nejviditelnější a nejvíce medializované projevy násilí, se kterými se pracující v sexbyznysu mohou setkat a bohužel setkávají.

Rozpětí násilí, které je na nás pácháno v důsledku společenského nastavení, je ale mnohem širší.

Protože DVOJÍ ŽIVOT, který kvůli netoleranci společnosti, strachu z odvržení rodinou i přáteli musíme vést, JE TAKÉ NÁSILÍM.

LEGISLATIVA, která nás nutí žít mimo systém, vylučuje nás z něj a tím i z oficiálních struktur pomoci, JE TAKÉ NÁSILÍ.

STÁTNÍ A POLICEJNÍ REPRESE JSOU TAKÉ NÁSILÍ.

NEDOSTUPNOST ochranných pomůcek a odmítání lékařské péče JE TAKÉ NÁSILÍ.

NEEXISTENCE alternativ pro některé z nás, nedostupnost bydlení, absence záchranných sítí pro ty z nás, které*kteří se ocitli v krajních situacích, to JE TAKÉ NÁSILÍ.

ABOLICIONISTICKÝ SMĚR FEMINISMU, popírající naše svobodná rozhodnutí a životní volby a popírající to, že práce v sexbyznysu je práce, JE TAKÉ NÁSILÍ.

Sexbyznys byl, je a bude, my budeme, a pohled na druhou stranu, vykázání nás, pracujících v tomto odvětví do ilegality a do okrajových zón, stigmatizace a izolace, na tomto nic nezmění. Naopak, jen to naší situaci přitíží a řady obětí mezi námi to rozšíří.

Uznejme sexuální práci jako práci. Právo na ochranu života a zdraví jsou základní lidská práva a my, pracující v sexbyznysu, jsme lidé. Prosím, nezapomínejme na to.

Uctěme památku obětí a snažme se jako společnost ze všech sil, aby již žádné další nepřibývaly.


 

Hnutí ACT UP Prague připomíná u příležitosti 17. 12., tedy Mezinárodního dne proti násilí na lidech poskytujících placené sexuální služby potřebu dekriminalizace sexuální práce

Vzhledem k tomu, že mnoho vlád po celém světě zavádí drastická opatření k omezení šíření COVID-19, jsou sexuální pracovnice a pracovníci tlačeni na okraj finančního zoufalství. Vzhledem k tomu, že sexuální práce není uznávána jako „legitimní“ profese, nemají sexuální pracovnice a pracovníci přístup k vládním záchranným programům v zemích, kde je sexuální práce kriminalizována. Bez finanční a sociální podpory se tak propadají na úplné dno.

Pandemií COVID-19 padá sexuální práce dále do podzemí. K násilí, obtěžování a zneužívání sexuálních pracovnic a pracovníků po celém světě.. Například v Keni se výskyt násilí na prostitutkách během prvního měsíce pandemie více než ztrojnásobil, v Jižní Africe zemřela sexuální pracovnice v dubnu ve vazbě. Sexuální pracovnice v Jižní Africe zažívají systematické porušování lidských práv a přímé násilí, diskriminaci a obtěžování ze strany policie alarmující rychlostí.

Tisíce sexuálních pracovnic a pracovníků nemají jinou možnost, než pokračovat v práci, čímž ohrožují své zdraví a životy, aby uživili sebe a své rodiny. Kvůli potřebě financí mají větší pravděpodobnost, že se dohodnou na setkání s klienty, s nimiž se necítí dobře, nebo nevyjednají opatření snižující rizika, např. použití kondomů. Sexuální pracovnice a pracovníci uvádějí, že od přijetí opatření COVID-19 v jejich zemích je pravděpodobnější, že klienti vyjednávají o nižších cenách nebo tlačí na poskytování služeb bez kondomů.

Sexuální pracovnice jsou také stále častěji stigmatizovány svými komunitami, které je vnímají jako vektory šíření COVID-19. Sexuální pracovníci – zejména ti, kteří jsou transgender, migranti nebo černošky a černoši – jsou oslabeni nadměrným policejním a represivním opatřením souvisejícím s onemocněním COVID-19. Pandemie také vytvořila ještě vyšší práh pro sexuální pracovnice, v případě, že chtějí nahlásit obtěžování či sexuální násilí, což vytváří atmosféru beztrestnosti a zvyšuje riziko násilí ze stran zákazníků či policie.

Nemusí to tak být. Například na Novém Zélandu, jako první zemi, která dekriminalizovala sexuální práci na světě, měli sexuální pracovníci a pracovnice přístup k vládní dotaci na nouzové mzdy během několika dní, stejně jako všichni ostatní pracovníci v zemi, jejichž výdělky kvůli pandemii klesly. Vládní zaměstnanci navíc úzce spolupracovali s organizacemi sexuálních pracovníků a pracovníků, aby zajistili přístup těchto lidí k programům sociální podpory a definovali pokyny pro bezpečný návrat do práce po uvolnění restrikcí.

Dekriminalizace – odstranění trestních sankcí za nákup a prodej sexuálních služeb – je klíčem k ochraně mužů a žen poskytujících placené sexuální služby před zneužíváním a vykořisťováním. Je to také zásadní krok ke zlepšení jejich zdraví. To platí o to více během globální pandemie. Tato opatření by pomohla sexuálním pracovnicím a pracovníkům získat základní příjem, služby a schopnost zajistit svou rodinu.

Pandemie COVID-19 ukazuje, jak naléhavé je pro vlády uznat sexuální práci jako formu práce a poskytnout základní služby a ochranu milionům lidí pracujících v sexuálním průmyslu


 

Dnes je 17. prosince a my si tak připomínáme mezinárodní den proti násilí na lidech v sexbyznysu. Je to den, o kterém možná spousta lidí neví, nebo jej neberou vážně, ale jedná se o důležité téma, ke kterému je potřeba se každý rok vracet.

Násilí na mužích a ženách, co se živí poskytováním placených sexuálních služeb je stále rozšířené a časté. 92% žen pracujících v tomto odvětví se setkalo s nějakou formou násilí. Předsudky, které provází tuto profesi, jsou hluboce zakořeněny nejen v České společnosti, což staví sexuální pracovníky a pracovnice do často nelehkých a mnohdy i život ohrožujících situací. Klienti často požadují sex bez ochrany, předem nedomluvené praktiky, odmítají zaplatit a chovají se hrubě. Často zapomínají, že si kupují službu a že se k poskytovateli musí chovat s respektem.

V těchto případech je pro sexuální pracovníky a pracovnice velice nelehké domáhat se spravedlnosti. Hrubé jednání policistů, nedostatečná právní ochrana, či hrozba pokuty často oběti násilí odradí.

Být sexuálním pracovníkem, či pracovnicí je už tak velice náročné a stigmatizující. Dalo by se říct, že pro trans lidi, kteří se rozhodnou pro tuto profesi, to platí dvojnásob. Za poslední rok bylo zavražděno 350 trans lidí, z toho 62% z nich byli sexuální pracovníci. Vzhledem k tomu, že se nejedná o kompletní data, může být toto číslo mnohem vyšší. Vraždy trans lidí a sexuálních pracovníků se často nezaznamenávají a tyto případy policie mnohdy odloží. V České republice se o situaci transgender sexuálních pracovníků neví prakticky nic. Žádná oficiální data neexistují.

Trans lidé jsou často odvrženi na okraj společnosti. Rodiny, přátelé i zaměstnavatelé se k nim obrací zády a mnohdy je pro ně práce v sexbyznysu jediná možnost, jak se uživit. Lidé v těžké životní situaci jsou nejsnadnějším cílem pro predátory, kteří chtějí zneužít člověka, co se nemá jak bránit. Mnoho trans žen bývá zavražděno při sexu pouze proto, že jejich sexuální partner jistí, že jsou trans.

Naším cílem by mělo být těmto lidem poskytnout pomocnou ruku. Nabízet prostředí, kam se sexuální pracovníci a pracovnice kdykoliv mohou obrátit s prosbou o pomoc. Poskytovat neutuchající podporu a bojovat za práva sexuálních pracovníků a pracovnic, protože jedině tak můžeme dosáhnout toho, že se bude jednat o důstojnou profesi, ve které se každý bude cítit bezpečně.

Na začátku toho snu jsem byl muž
se dvěma zahnutými meči
který vstupuje do domu ve tvaru kostela
jako mstitel a zachránce
a byl to zpěv němých žen na kůru
který mi dal směr
a pochopil jsem že síla
kterou přináším je stejná
jako síla mužů s maskou smrti
a že musím přelézt zlaté zábradlí
a na něco zapomenout
a že chvíle kdy se dotýkám chodidla královny
zapomenuté země elfů
je stejná jako chvíle
kdy pálím svíce
na náhrobku předků
a chvíle kdy mi nasazují pouta
na prknech staré vlasti
je stejná jako chvíle
kdy ke mně sestupuje bůh
a klečel jsem v přední lodi
s polámanými diamanty v dlaních
a válka kterou ďábel v člověku vnesl do prostoru té noci
byla hustý dým pod stropem
a kdo vchází s dýkou
nesvěcuje chrám
ale uprostřed schodiště mu zbraň padá z ruky
a tříští se jako sklo
a bolest se může proměnit v letícího jestřába
na konci toho snu
jsem se vzdal svého jména
a vstoupil do zahradní lázně
moje meče byly zaraženy hluboko do mramoru
nadechl jsem se odplouvajícího pobřeží
a znamenalo to
že najednou vím kde jsem


 

Na konci světa
Nebude žádná práce
Orgasmy porostou jako jablka
Podél cest shrbené jabloňe
A žádná nebude zapomenuta
Hořká smíšená s něhou slin
Promluví ve slabikách podlehnutí
A všechen vzdor všechen ten vzdor
Nikdo za tebe nemůže opustit
Vřískot a lapání po dechu
Smrt všechna ta smrt nezapadá
Ve hledáčku zítřka necháváš vzplát všechnu tu zpupnost
Prodávat lásku a sejmout až moc prachu
Roztřesenou dlaní přehršel katarzí
S teplých rukou, v soumraku citu
Ta moc všechna ta moc
Tvého těla bude tvoje



Před 17 lety byl v USA odsouzen vrah, který si za své oběti vybíral sexuální pracovnice.  Odsouzen byl za zabití ve 49 případech, skutečný počet jeho obětí je ale odhadován na 90 žen během 20 let. Před soudem přiznal, že si sexuální pracovnice vybíral, protože pokud zmizely, tak je buď nikdo nehledal, nebo trvalo dlouho, než někdo zmizení nahlásil. V mnoha zemích patří ženy a muži v sexbyznysu stále k velmi ohroženým skupinám, pro které je těžké domoci se svých práv, naopak je násilí na nich legitimizováno. Od roku 2003 si proto 17. prosince připomínáme Světový den k ukončení násilí na ženách a mužích v sexbyznysu.